Udělej, co je nutné. Potom udělej, co je možné. Pak zvládneš i nemožné.

Evropa a imigranti

8. září 2015 v 16:22 |  Můj blog

Zrovna jsem brousila po zpravodajských serverech, pročítala diskuze pod články o imigrantské krizi v Evropě. Je mi divně, je mi smutno, bojím se.



Rozhodně nejsem rasistka či xenofob, ale selský rozum mi říká, že tolik lidí není Evropa schopna pojmout. Evropa není připravena na takový příliv lidí jiné kultury, z nichž mnozí hned po vstupu na evropskou půdu dávají jasně najevo, že Evropané jsou pro ně nikoliv hostitelé, ale křesťanská verbež, chovají se nadřazeně a agresivně. Porušují naše zákony a nikdo je za to netrestá.

Stále se mi s touto krizí spojuje situace před druhou světovou válkou. Nikoliv ovšem milióny tehdejších emigrantů, ale naprosto nekompetentní postoj vlád evropských států. Zbabělý postoj miliónů slušných občanů Německa, Francie, Velké Británie k Hitlerovi a jeho ideálům. Takovou taktiku postupné agrese a zneužití vágního přístupu lidí k porušování legislativy používal Hitler i jeho muži. Prostě si vyzkoušeli, kam až mohou zajít.

Všichni je znali. Ale politici si říkali, nás (Francie, Anglie, Holandska atd.) se to nedotkne. Je to problém Německa. Desítky miliónů slušných Němců se tvářilo, že nevidí, jak jejich sousedy odvlékají na smrt! Asi si zase říkali, Západní státy to nedovolí. Ale silné západní státy nic neudělaly ani tehdy, když Hitler zabral Rakousko a jistě to bylo za porušení řady mezinárodních dohod. Stejné státy nic neudělaly, ani když Hitler zabral pohraničí Československa a následně obsadil i zbývající část státu a založil Protektorát Čechy a Morava. Zase si říkali, to je problém Český a Rakouský, na nás si netroufne. Bohužel ta arogantní nečinnost, nezodpovědnost vlád v Evropě, zbabělost slušných lidí, umožnily nejhorší válku v dějinách lidstva. To je fakt.

Ta analogie s imigrační vlnou mi vyplývá z toho, jak se dnes jednotlivé státy chovají k přílivové vlně uprchlíků. Přestože do Evropy přicházeli imigranti už nějakou dobu, EU nic nedělala. Jednotlivé státy čekají, co na to EU. EU zase čeká, že si to vyřeší jednotlivé státy s přispěním evropských dotací. A my obyčejní a slušní čeští a moravští lidé si zase říkáme, že přece imigranti k nám nepůjdou, skončí v Německu.

Hlavouni plkají a tahají se o jakési kvóty, navzájem se osočují,kdo je větší rasista či nesnášenlivec, namísto toho, aby zabránili dalšímu exodu z Blízkého východu a Afriky. A nedělají nic, aby urychlili transport těch, kteří nejsou uprchlíky, nebo páchají trestné činy, někam do sběrných táborů, či do jejich údajné vlasti.

Nikdo nepřemýšlí o tom, že tento exodus především muslimských národů je evidentně organizovaný. Lídři jsou vybaveni technikou a informacemi, o kterých se nám ani nezdá. Nikomu nevadí, že ty statisíce a pravděpodobně v krátké budoucnosti i milióny lidí, nemají doklady. Jak to? Tohle je dnes běžná věc všude na světě. Jistě, mohly jim shořet ve válce, ale jak to že jim neshořely peníze, jak se dostali bez dokladů ke svým kontům? Je tohle v takové míře vůbec možné?

Ta strastiplná cesta je pro ně dražší, než kdyby si koupili letenky, lístky na vlak nebo automobil. Co se to děje? Proč tohle nikdo nevidí? Je evidentní, že drtivá většina imigrantů sem jde na zapřenou. Mají důvod, aby neměli totožnost! Těžko jim to nějaký evropský klotový rukáv dokáže, že se nejmenují Ahmed Ali a nejsou např. ze Sýrie.

Proč najednou neplatí žádné dohody a zákony?

Mně je nesmírně líto žen a dětí, které sem ženou, jistě jsou mezi imigranty i skuteční uprchlíci a slušní lidé. Ale nevěřím, že je jich většina. To není fakticky možné. Podle chování většiny mladých mužů - imigrantů jsem přesvědčena, že budou propagovat a tvrdě vyžadovat respekt k islámu.

Budou v Evropě tzv. pátou kolonou nebo trojským koněm, chcete-li. Co to je, víme z historie. I to, že to byla a je jednoduchá a spolehlivá VÁLEČNÁ taktika. Mám strach.

Mnozí mne budete odsuzovat, že panikařím, že jsem možná i rasistka. Ale JÁ MÁM STRACH z budoucnosti. Klidně bych pomáhala uprchlíkům, těm skutečně ohroženým, ale ti už u nás v Evropě jsou nebo nemají na to, aby se k nám dostali. Byla jsem vloni v Itálii a Francii, v Marseille. Zažili jsme tam hrůzu požárů, kterou mladí muslimové terorizují předměstí. Zažila jsem, jak na mne neslušně pokřikovali mladíčci z Arabského světa, kteří se povalovali všude. Vážila jsem si naopak černošských mladých mužů i žen, kteří alespoň prodávali laciné a nekvalitní africké tretky. Asi neměli povolení k prodeji. Ale alespoň něco dělali! Některým se podařilo vypomáhat v hotelích, v restauracích. Černoši se snažili mluvit anglicky i francouzsky. Ale, věřte mi, že jsem tam neviděla pracovat žádného čerstvého imigranta Araba!

A ještě něco, mám známého - imigranta z Keni. Žije v ČR, ale dostal se sem legálně, přiletěl letadlem. A i když ho dlouho nikde nechtěli zaměstnat kvůli jeho neznalosti češtiny, dnes už pracuje, domluví se česky. Přechodně si vydělával výukou angličtiny a kurzy vaření! Je pravdou, že Čechy považuje za tranzitní zemi a učí se francouzsky, protože Francie je jeho země zaslíbená. Mimochodem říkal mi, že pro něj je nejhorší "kulturní šok", který v Evropě zažívá. Čímž myslel mj., že ženy chodí na bazén v plavkách, lidé se zde navštěvují, nosí si dárky, chovají psy a kočky (špinavá zvířata podle něj).

Nevím, co dělat. Petici o referendu za svržení špiček EU? Petici o referendu, za vystoupení z EU?
 

Život je náhoda

7. září 2015 v 12:47 | Azereth
Ano, často slyším kolem sebe toto rčení. Život není fér. I já jsem kdysi takto hořekovala. A zatímco jsem se litovala, život utíkal. A já se po tu dobu ani nemohla radovat ze sluníčka, z kytiček, z děště, z úsměvů mého synka, mého muže, mých rodičů a přátel. Navíc, jsem se tím skuhráním, jak mi někdo nebo něco ubližuje, ničeho nedocílila a už vůbec ne toho, aby byl život ke mně fér. Pouze jsem se připravila o střípky štěstí.

Za svůj život jsem prožila hodně příběhů a stačilo by to na celé životy několika lidí. Prožila jsem hodně zlého a traumatizujícho. Ale prožila jsem i chvíle, kdy jsem mohla být na sebe opravdu hrdá. Podařilo se mi i něco, co mne povzneslo a možná i učinilo slavnou. Nikoliv slavnou záměrně. Ale asi právě proto, se dokáži radovat z maličkostí a vím, co je být šťastná. Přestože jsem prožila několik tragédií, v jakých by si většina lidí říkala, že život není fér, vždy jsem zvedla hlavu a bojovala dál. Někoikrát jsem například spadla na profesní dno. Skončila v evidenci úřadu práce. Vždy to bylo především kvůli lidem, kteří nedostali do vínku základní morální zásady. Kvůli žárlivým a závistivým ošklivkám, zhrzeným mužům, které jsem odmítla, kvůli zbabělcům...Ale vždycky jsem na těch pádech měla i vlastní podíl - přehnanou hrdost, přílišné lpění na své inteligenci a schopnostech a v neposlední řadě také pýchu na svůj vzhled, můj styl...
Ale protože jsem, jaká jsem, naučila jsem se se sebou žít. Dnes tedy nelitují svých škobrtnutí. Kromě toho, vždy jsem se snažila se ze svých omylů poučit.
Co se opravdu ovlivnit nedalo, byla smrt mého dítěte, mojí matky, mých přátel, ale i mých psů. A nedivte se, že psy dávám do jedné věty s lidskými přáteli a rodinou. Udělali pro mne mnoho dobrého, byli to nejvěrnější kamarádi. Chtěli mi dělat radost a bezvýhradně mne milovali a poskytli mi chvíle štěstí. V takových chvílích pláču. Nestydím se za to a nelituji se. Lituji těch chvil, které už nepřijdou. A skrze slzy se usmívám, když si vzpomínám na všechny veselé a spokojené chvíle.
A dnes už nechci mít jako jediná pravdu - je to blbost. Ten, kdo musí mít vždy jen svou pravdu, je nešťastný, zakomplexovaný chudák a hlupák s malým sebevědomým.
Ano život možná není fér - ale co se za tím skrývá? To že věci nejdou, jak my bychom čekali, jak my bychom chtěli. Něco se neděje podle naší pravdy, našich názorů, našich snů a přání? A to je dobře. Protože někdo jiný má jiný názor, jiné přáni, než-li my a má také právo na své štěstí. Z každého karambolu a neštěstí se poučme. Mnohdy přijdeme na to, kde jsme udělali chybu. Někde je to opravdu zásah osudu. Ale pak to přijměme. Stejně to nemůžeme ovlivnit. A hlavně neobviňujme život, že k nám není fér. Život je jen náhoda.


Kam dál

Reklama