Udělej, co je nutné. Potom udělej, co je možné. Pak zvládneš i nemožné.

Život je náhoda

7. září 2015 v 12:47 | Azereth
Ano, často slyším kolem sebe toto rčení. Život není fér. I já jsem kdysi takto hořekovala. A zatímco jsem se litovala, život utíkal. A já se po tu dobu ani nemohla radovat ze sluníčka, z kytiček, z děště, z úsměvů mého synka, mého muže, mých rodičů a přátel. Navíc, jsem se tím skuhráním, jak mi někdo nebo něco ubližuje, ničeho nedocílila a už vůbec ne toho, aby byl život ke mně fér. Pouze jsem se připravila o střípky štěstí.

Za svůj život jsem prožila hodně příběhů a stačilo by to na celé životy několika lidí. Prožila jsem hodně zlého a traumatizujícho. Ale prožila jsem i chvíle, kdy jsem mohla být na sebe opravdu hrdá. Podařilo se mi i něco, co mne povzneslo a možná i učinilo slavnou. Nikoliv slavnou záměrně. Ale asi právě proto, se dokáži radovat z maličkostí a vím, co je být šťastná. Přestože jsem prožila několik tragédií, v jakých by si většina lidí říkala, že život není fér, vždy jsem zvedla hlavu a bojovala dál. Někoikrát jsem například spadla na profesní dno. Skončila v evidenci úřadu práce. Vždy to bylo především kvůli lidem, kteří nedostali do vínku základní morální zásady. Kvůli žárlivým a závistivým ošklivkám, zhrzeným mužům, které jsem odmítla, kvůli zbabělcům...Ale vždycky jsem na těch pádech měla i vlastní podíl - přehnanou hrdost, přílišné lpění na své inteligenci a schopnostech a v neposlední řadě také pýchu na svůj vzhled, můj styl...
Ale protože jsem, jaká jsem, naučila jsem se se sebou žít. Dnes tedy nelitují svých škobrtnutí. Kromě toho, vždy jsem se snažila se ze svých omylů poučit.
Co se opravdu ovlivnit nedalo, byla smrt mého dítěte, mojí matky, mých přátel, ale i mých psů. A nedivte se, že psy dávám do jedné věty s lidskými přáteli a rodinou. Udělali pro mne mnoho dobrého, byli to nejvěrnější kamarádi. Chtěli mi dělat radost a bezvýhradně mne milovali a poskytli mi chvíle štěstí. V takových chvílích pláču. Nestydím se za to a nelituji se. Lituji těch chvil, které už nepřijdou. A skrze slzy se usmívám, když si vzpomínám na všechny veselé a spokojené chvíle.
A dnes už nechci mít jako jediná pravdu - je to blbost. Ten, kdo musí mít vždy jen svou pravdu, je nešťastný, zakomplexovaný chudák a hlupák s malým sebevědomým.
Ano život možná není fér - ale co se za tím skrývá? To že věci nejdou, jak my bychom čekali, jak my bychom chtěli. Něco se neděje podle naší pravdy, našich názorů, našich snů a přání? A to je dobře. Protože někdo jiný má jiný názor, jiné přáni, než-li my a má také právo na své štěstí. Z každého karambolu a neštěstí se poučme. Mnohdy přijdeme na to, kde jsme udělali chybu. Někde je to opravdu zásah osudu. Ale pak to přijměme. Stejně to nemůžeme ovlivnit. A hlavně neobviňujme život, že k nám není fér. Život je jen náhoda.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama